pondělí 14. srpna 2017

Osm

Rok se s rokem sešel a Klárka má "zase" narozeniny. Čím je starší, tím složitější je vymyslet dárek vhodný jejímu věku. Naštěstí není náročná!

První věc, kterou si přála, byly lístky na Ewu Farnou. No, nejdřív mě to překvapilo, ale nakonec - proč ne?! Nakonec, je dost velká na "zážitkové dárky"...


A protože zážitků není nikdy dost, rezervovali jsme si i lístky do kina - přesně na den narozenin - 23. srpna.
Holky milují Svěráka a Po strništi bos mají naposloucháno, tak věřím, že budou rády.


Dalším větším dárkem by měly být sluchátka... Od té doby, co chodí tancovat, ji hudba neustále provází...


A ještě jednu věc měla psanou na seznamu...  Něco nového na oblečení do školy. Vybrala si látku, zadala požadavky, tak snad... Ve třídě bývá chladno.
A pak už jen drobnosti. A narozeninovou výzdobu. Máme na to devět dní, tak snad to všechno doladíme.

Nebo máte nějaký nápad, co holce na prvním stupni ZŠ?

pondělí 7. srpna 2017

Akce!

Znáte pořad Jak se staví sen? Tak něco takového proběhlo u nás doma minulý týden. Ne, nezvali jsme si TV Prima s Ivou Kubelkovou, dětský pokoj nám nenavrhli architekti-designéři... Jediné, co se s pořadem shoduje je délka "předělávky".

Na strhávání podlah jsme se vrhli ve středu ráno. Předtím bylo ale zapotřebí celý dětský pokojíček kompletně vystěhovat. No, ještě že máme čtyřpokoják. Teda ale nechápu, kam se do té jedné místnosti vešlo tolik hebel. Ve zbytku bytu jsme se nemohli hnout.
Ráno začalo vyloženě "slibně" - taková klasická "migréna" z horka a nedostatku spánku a nejspíš i tekutin. Bohužel se to však vyvrbilo úplně špatným směrem - "lítačka" na wc. Pro "jistotu" na střídačku s Radkem. Takže veškerá dopolední práce se trošku protáhla.
Nicméně... 2/3 dětí z domu, takže žádné doplňující otázky (Proč to vyhazujete? Co s tím budete dělat? Najdeme to potom? Kdo to uklidí?), žádná dětská práce (Můžu to tu uřezat? Můžu to vymalovat? Chcete nějak pomoct? Rozšroubuju to, ano?). Jak se říká: jedno dítě = žádné dítě!

Takže, akce Kulový blesk začíná! Vybrali jsme si výborné datum - 2. srpen a ještě lepší počasí - cca 34°C ve stínu!
A začínáme:
- vystěhovat veškerá hebla, která se za osm let nakupila
- vystěhovat a rozestavět nábytek všude možně, ale zároveň tak, aby nepřekážel (je nutno dostat se do kuchyně - zdroj jídla a pití; a do koupelny)
- vysbírat všechny ztracené a znovu nalezené poklady, které se i několik měsíců ukrývaly za postelí či skříňkou (nejčerstvější byly knížky z knihovny, které je nutné za pár dní vrátit)
- rozřezat koberec, který byl kdysi dávno smetanový a voněl novotou. Teď na něm byly obrysy nábytku a nějak zežloutnul!
- nařezat staré (třicetileté) lino a trhat a škubat a tak celých těch 16 m2 - práce asi na hodinu a pro dva silné chlapy (otec a syn; vnuk byl pozorovatel)
- nejhorší (asi tří hodinová) práce - vyčistit podklad (beton) od zbytku PVC
A pak už jen ta "čistá" práce!
- výmalba
Děti (ač ze 2/3 holky) se nám opět shodly na modré barvě. Takže přetírání modré modrou byla vlastně ta lepší varianta.
- a nakonec - nová podlaha!
A - stěhování nábytku zpátky na místo.

Téměř rok jsem vymýšlela tu nejlepší variantu, jak z pokoje pro dvě holky udělat pokoj pro tři děti a za nízké náklady. Jde to, i když v počítači, kde jsem si vše kreslila a kótovala, vypadalo vše tak jednoznačně, že mě mírně rozhodilo zrušení jedné skříňky u dveří. Ale nešlo to jinak. Bohužel.
Pokojíček prokoukl, vypadal útulně, čistě...


A proto jsme se druhý den pustili do pracovny. Když nám to tedy šlo tak pěkně od ruky. Takže veškerá úklidová práce (která trvala asi do jedné v noci), byla během několika málo minut naprosto zbytečná, protože jsme do pokoje nanosili veškeré přenositelné vybavení pracovny.

Akce Kulový blesk vol. 2 vypukla!
- odpojit počítače, stroje, světla
- vystěhovat, rozřezat, srolovat, vyhodit, vyčistit, popravit, vymalovat, položit a nanosit zpátky.
Den jak přes kopírák! Večerka opět v jednu.


Třetí den už se řešily jen detaily - police a úklid celého bytu (pravda, to není moc detail vzhledem k tomu, že máme téměř všechny místnosti bez dveří, takže veškerý prach z broušení betonu byl úplně všude).

Konečná fáze - sobota dopoledne. Holkám jsem slíbila, že jim na kousek stěny vedle okna namaluju stromy. První myšlenka byla, že objednám XXL nálepky, ale nechtělo se mi dávat tři tisíce za pár kousků kmene bez listí. A tak jsem sáhla po štětci a práce byla za dvě hodiny hotová. Omítky v bytě máme úplně děsné, ale zase na druhou stranu - stromy jsou plastické. Vypadají jako by na sobě měly kůru :)



Možná si říkáte, kde je psací stůl... Tak ten bude přesně v tom místě, kde stojí kuchyňka a bude pokračovat pod oknem, skoro přes celou šířku pokoje. Ale to už bysme do odhalení nestihli.
Sobotní večer byl okamžikem předání... Dokonce i Davídek se rozhodl spát v pokoji s holkama. Co na tom, že o půl druhé už byl v ložnici a prohlásil, že se bojí, že je tam tma :) 

 

pondělí 31. července 2017

Novin(k)y

Když nejsou objednávky, je čas konečně na nové tvoření. Na druhou stranu, když mě netlačí deadline, tak se dělá hůř, protože se tak nějak nechce...
Tak nějak jsem tedy ráda, že jsem se pustila do kabelkového šití a tento týden z pod stroje "vylítlo" rovnou devět kousků!
Takto jsem je měla nachystané (některé) i několik měsíců. A jsem ráda, že se mi konečně uvolnila hromádka s nastříhanými kabelkami (a zvětšila se hromádka s hotovými).



Každopádně, pořád nejsou hotové všechny - ty největší vzadu pořád čekají, až přijde jejich čas :) Naštěstí jsou to spíše podzimní kousky vhodné do školy či kanceláře, tak ještě pár dní počkají...

Tak tady je... mini kolekce BEACH.


Kabelky/tašky dostatečně velké na to, abyste je vzaly k vodě nebo třeba na nákup do pekárny. Nám se osvědčila! Vejde se chleba, vánočka i rohlíky :)

Duhová mini kolekce PEACOCK byla navržena původně pro malé slečny. Když bych tedy vycházela jen z rozměrů: 20 x 20 x 5 cm. Ale i pro "velké slečny" je dostatečně velká na peněženku, klíče a mobil. Protože co víc potřebujete, když se jdete cournout s dětma na zmrzku?


A protože mě baví šít každou chvíli něco jiného, pustia jsem se do jedné větší zakázky na oblečky pro děti. Letos jsou k vidění maskáčové vzory. Ale není to jen ta khaki klasika, ale kombinace barev je neskutečná... Třeba jedna taková neonově žlutá s růžovou a šedou. Kdo by ji odolal :)?


Tak už se těším, až bude hotovo! Potřebuji stihnout co nejdříve, protože v týdnu u nás vypukne velká předělávka dětského pokojíčku - ze spacího pro dvě na funkčního všemi směry pro tři :)

pondělí 24. července 2017

Třiatřicet

Když mi bylo třináct, měla jsem třicátníky za lidi, kteří už mají všechno za sebou a v podstatě už jen chodí do práce a starají se o puberťáky, co mají doma.

Vysokou školu měl málokdo, po střední nebo učňáku byla hned svatba a děti. Téměř vše se tak dalo stihnout s přehledem do pětadvaceti.
Já v pětadvaceti teprve začínala :) A ještě v blbém pořádí ;) Nejdřív dítětem. Sotva jsem začala vydělávat, už jsme řešili bydlení a úvěr na dvacet let. A svatba se tím pádem odsunula na "až po prvním dítěti". No, ale nebyla... Vždycky bylo něco důležitějšího a na "blbiny" nezbyl čas.
Ale teď - nepřestávám doufat, že se ji dočkám. Nevím kdy, ale věřím, že to bude brzo, bo bych to nerada odbyla na úřadě v kostýmku a s trvalou na hlavě ;) Protože v ní mám prostě úplně jasno :)

Je mi třiatřicet a nemám pocit, že bych měla všechno za sebou a před sebou jen vyhlídky na důchod... Zlí jazykové tvrdí, že po třicítce je zdraví na houby. Všechno začne bolet a i místa, o kterých člověk do té doby nevěděl, že je má, se začnou ozývat.
Asi na tom něco bude. Bohužel!

Jsem schopná ráno vstanout před sedmou, nachystat snídaně (pro jistotu třeba tři druhy, abych se náhodou chvíli nenudila, protože se málokdy naše děti na něčem shodnou), poklidit, udělat oběd na přání (někdy i dva - sladký a slaný)..., ale s polednem veškerá energie odchází. Nebo možná ani neodchází postupně, ale tak nějak se vytratí najednou. Jakože hned. Jsem ráda, že umyju nádobí a odpadám. Nemůžu se rozhýbat, ale vím, že musím, protože zavřít na chvíli oko je v případě našich tří všudypřítomných dětí dost riskantní!

Někdy jsem tak hotová, že se těším na večer. V létě je to na prd, bo večery jsou dlouhé a tudíž se nám doma protahuje večerka. A často (řekla bych, že skoro denně) pak usínám při uspávání nejmladšího. Když se v deset večer vzbudím hladem, bo jsem nestihla povečeřet, rychle do sebe něco naházím a je čas jít spát. Někdy mě to fakt štve, nic nestíhám.

Nejlepší na únavu je pohyb. Prý. Tak jsem to o víkendu zkusila.
Nejzdravější pohyb je plavání. Prý. A málem jsem se utopila.
Teď už se tomu alespoň usmívám, ale v sobotu jsem si pobrečela. Bolestí.

To je tak, když vás děti v bazéně vyhecují: "Maminko, udělej elektrickou rybu!" a "Maminko, pojďme z vody vyskakovat do výšky!" Člověk si řekne proč ne, že? Voda přece nadnáší. Navíc jsem měla v rukách Davídka... Štestí bylo, že měl rukávky. Při jednom takovém "výhozu" mně ruplo v zádech... Já zajela pod hladinu a jen instinktivně a poslepu jsem natáhla ruce někam do vzduchu a předala jsem Davču babičce. Já se po pár sekundách chytla okraje bazénu a "přehodila" jsem se přes konstrukci. Nemohla jsem se hýbat, nevěděla jsem co mám dělat... K tomu všemu se na mě ze strachu, co mi je, vrhly holky, takže jsem nevěděla, jestli je mám utěšovat nebo brečet bolestí.
Ano, má to šťastný konec - "rozplavala" jsem to. Ale ač to "vodní peklo" trvalo jen chvíli, člověk si uvědomí, jak je zranitelný při běžných aktivitách...

Asi už jsem fakt stará! A to bolí.

pondělí 17. července 2017

Rozednilo se

Ten pocit, když po dvou měsících vidíte z balkónu západ slunce. A vůbec - že můžete nechat otevřená okna a víte, že k vám po lešení nikdo nevleze... Nebo že se nikdo nebude v sedm ráno procházet po balkóně.
Jsou to jen "maličkosti", ale když se u nás doma tento týden, konečně od začátku května, zase "rozednilo", byl to super pocit. Byt se najednou zvětšil. I když je to "místnost" 3,5 x 1 m :), tak ta radost detí, že se mají kde "zašít", je k nezaplacení...

Tento týden v plánu žádný výlet nebyl. Vystačili jsme si s procházkama na zmrzku a když měly děti polední siestu, sedla jsem ke stroji a doplňovala jim zásoby ve skříni.

Začalo to pondělními pyžamky. 100% bavlněný úplet je na to úplně úžasný. Nenatahuje se, neroluje při stříhání a při nošení je úžasně pohodlný. A Davídek je má rád :)



V úterý to pokračovalo tričky. Původní plán byl, že budou jen pro našeho nejmenšího, ale Agátka přišla s tím, že chce mít stejné jako brácha. A nakonec - proč ne :)



A kraťásků není nikdy dost... a pro jistotu s dalšíme trikem.


Ve středu nastala šicí pauza a vrhli jsme se na balkón... První zkouška dopadla na výbornou.


...ale do konce týdne bylo třeba dodělat slíbenou rozešitou teplákovku pro neteř. Ne že by se na ni tak spěchalo, ale chtěla jsem mít zase na chvíli čistý stůl a místo pro šití kabelek.
Materiál mě nečekaně potrápil. Prošívaná teplákovina byla snad tří vrstvá, každá vrstva se chovala jinak a děsně "pelichala". Nakonec jsem nad ní zvítězila a myslím, že se povedla :) Tak snad se i Aničce bude dobře nosit.


Druhý týden prázdnin skončil, uvidíme, co nám nachystá ten třetí...

pondělí 10. července 2017

Kroměříž

Je léto. Prázdniny. Čas dovolených a výletů. Vzhledem k tomu, že v nejbližších málo týdnech plánujeme "nafouknout" pokojíček z místnosti pro dvě holky na místnost pro dvě holky a kluka, tak se žádná dovolená u moře nekoná :)

První prázdninový týden jsme si udělali výlet do Kroměříže. Měla jsem trochu obavu. Ono, ukočírovat cca hodinu a půl tři děti v autě bez újmy na zdraví obou rodičů, není vždy "procházka růžovým sadem". Každý má svou hlavu a každý si chce prosadit "to svoje". Jediná hudba, na které se shodnou, je soundtrack z filmu Ať žijí duchové nebo mluvené slovo Svěrákovo - Po strništi bos. Takže aspoň tímto je vystaráno.

Tento prázdninový blog berte třeba jako tip kam na výlet...

Vyjížděli jsme ze Vsetína směrem na Troják-Tesák. Nic moc pro slabší žaludky. Však jen co jsme na ten kopec vyjeli, tak už jsme stavěli. Naštěstí "bez ztráty kytičky" :)
Bystřice pod Hostýnem mě překvapila svou "velikostí"... Vlastně až teď jsem si "vyguglila", že má jen něco málo přes osm tisíc obyvatel. Na druhou stranu - Kroměříž mě zase překvapila opačně. Působila na mě tak nějak "obrovsky", ač je na počet obyvatel stejně velká jako Vsetín.

Pravidelně, když někam vyrážíme, je naše první zastávka (nepočítám tu v případě nevolnosti) v restauraci na oběd. Doma jsme si našli, že přímo před vstupem do Květné zahrady (což byl hlavní cíl cesty) je nějaká restaurace... Krásná bílá zeď, rustikální dveře, menu napsáno na tabulích... Stisknem kliku a... před námi se otevřel prostor vysypaný štěrkem, vzadu pod stromem čtyři štamgasti, něco málo věcí, co připomínaly pozůstatky dětského hřiště, pár stolů, lavic a dvě budovy... Jedna měla dvě okna - příjem objednávek a výdej jídla. Druhá, umakartová, bylo WC. Prostě se někdo nejspíš zbavoval jádra a toto byla správná volba :) I ta akustika byla tak nějak stejná...
Každopádně, ač jsme byli zpočátku nemile překvapeni, tak oběd byl dobrý... Připadala jsem si jako před téměř pětadvaceti lety na dovolené na Pálavě - točená kofola a smažák s hranolkama :)
Agátka miluje párek v rohlíku a tak se do něj pustila, že téměř všechna hořčice skončila na triku. Celý výlet prochodila s umazaným trikem. Nicméně - nebyla sama. Zjistili jsme, že Klárka jela s flekem na šatech už z domu a Davík je v tom nenechal dlouho samotné - na kraťasech mu skončila zmrzlina :) 

Samotná Květná zahrada byla krása střídající nádheru. A to teda myslím vážně! Prochodili jsme, co jsme podle plánku našli, na spoustu míst jsme natrefili náhodou a jiné jsme nemohli najít...

zdroj: google.com

Holky byly unešené z bludišť a Davídek zase z kašen... a já tak nějak z toho celku, z krásných zákoutí a z klidu, který z toho prostředí tak nějak sálal :)


Každopádně to bylo pro všechny docela náročné. Když jsme vyjížděli z domu, bylo pod mrakem, tak jsme si "mnuli ruce", že jsme to s tím počasím vyhráli. Že takové počasí je jako stvořené na výlet. V Kroměříži se ztratily mraky a my se "pařili" ve 30°C.


A i přes to náš výlet neskončil. Prošli jsme se ještě do města, našli zrcadlové bludiště a nadšení v očích našich dětí bylo k nezaplacení...



Každopádně - jeden den na Kroměříž nestačí. Těším se na podzim, kdy bychom se sem chtěli vrátit...

pondělí 3. července 2017

Žabky

Tak mám pocit, že ten čas zatraceně rychle letí... Jako by to bylo nedávno, kdy Klárka nastupovala do školky, pak do první třídy...


A v pátek přinesla první vysvědčení!
Ano, měla samé jedničky. Byla jsem nesmírně šťastná a pyšná, protože se ukázalo, že už ani v první třídě to není samozřejmost.
Začátky ale pro nás pro všechny byly těžké. Začít fungovat pravidelně, dát tomu řád... Když se na ten školní rok dívám zpětně, proběhli jsme ho v poklusu. Zastávka byla jen o Vánocích a Velikonocích.


Ale vše je třeba brát s rezervou a s úsměvem :)


Když jsem se Klárky ptala, co by chtěla dostat za vysvědčení, tak mi odpověděla, že knížku, kterou by si mohla vybrat sama. Byla jsem ráda, že si ke čtení našla cestu... A jsem zvědavá, co si v nejbližších dnech vybere :)

A navíc jsem ráda za skromnost svých dětí... Protože jim stačí málo k tomu, aby byly šťastné. Třeba - nedělní procházka k Bečvě a házení "žabek" do vody. I já se chvíli vrátila do dětství, které jsem  strávila na chatě na Huslenkách...