pondělí 23. října 2017

Vzpomínky

Ten pocit, když něco končí...
V srdci smutek, tak trochu prázdno... Víte, že ta chvíle přijde, že bude třeba uvolnit místo novým věcem...

Pro někoho jsou to maličkosti, pro mě okamžiky, kdy sedím a vzpomínám...

- co tohle tričko? Už ho nikdy nosit nebudu, je celé vytahané..., ale když já ho měla tak ráda...
- a ty boty? No jo, závěrečná kolona v před-tanečních. Já měla vlasy do pasu, tanečník mi byl těsně nad ramena... Ty jo, a je to dvacet let.
- pohledy z měst, kde jsem byla.
- pohledy z měst, kde jsem nikdy nebyla a nevím, jestli se tam podívám.
- fotka se segrou v pokojíčku u stěny s Křemílkem a Vochomůrkou.
- fotky z intru - kdy jsme si hrály na modelky.

A o pár let později...
- oblečky po dětech... Vždyť tohle jsou šatečky, co měla Klárka na Vítání občánků, toto jsou Agátčiny první opravdovské boty a Davídkova košile ke stromečku.
- první chrastítka, hrací deky, dětský kočárek...
Všechno se postupně schovávalo. Hlavně tak, aby si toho děti nevšimly, protože tak by byo loučení mnohem složitější...

Stejně jako jsme kdysi vybírali kočár pro naše mimčo, tak teď přišel čas "poslat" ho dál... Těch najetých kilometrů na suchu i v závějích, kdy šla kola sotva vidět.
Dokud byl ve sklepě, měli jsme otevřená "zadní vrátka" - jakože, co kdyby náhodou ;) 
Ale teď je čas posunout se dál.
Teď je čas udělat místo novým věcem, vzpomínkám i zážitkům.
Teď je čas nechat minulost alespoň částečně za námi a dívat se dopředu.

Děti sice rostou, ale vzpomínky zůstanou. A já nestárnu, ja jen kvetu :)

 

pondělí 16. října 2017

Plánování

 
Od začátku září máme plány na všední dny téměř pořád stejné... Jde tedy hlavně o úterky a pátky.

Úterý.
Už třetí rok vychází na druhý den v týdnu tancovací kroužek. To znamená, že Klárka musí skončit ve škole po obědě, aby si stihla napsat úkoly. A pak...

14:30 musíme vyrazit z domu, abychom do tří stihli vyzvednout Agátku za školy (je to asi kilometr a půl), předat Davídka babi a dědovi (dalších asi 300 m) a hned pokračujeme rychlou chůzí do města (asi 800 metrů), abychom to stihly na půl čtvrté. Někdy je to docela hoňka a od první taneční hodiny se myslím ještě letos nestalo, že by v úterý nepršelo. Takže o to je to náročnější.
Pořeším si obchody, o půl paté se vyzvedává Agátka a na pět hodin je třeba "přesunout" Klárku do starší ho ročníku, kde pak ještě do půl sedmé tancuje.

Úterý je prostě časově náročné - nedá se stihnout vůbec nic (krom té "procházky" po městě se zastávkama).

Pátek.
Ten je zas o něčem jiném. Tak trochu dámská jízda. Není to 100% - to narušuje Davídek :) To se jde téměř každý pátek na oběd k babi, kde už je segra s malou Emmou, Klárka vyzvednutá z plavání. Po druhé hodině přibude Agi se sestřenkou Aňou a děda.

Pátek je vlastně taky časově náročný - nedá se opět stihnout vůbec nic - ale tak nějak jinak.

Takže když se tento týden pravidelný pátek nekonal, stihlo se najednou pousta věcí...
- projít se po aleji a sbírat kaštany
- vyprat dvě pračky
- vysát drobky v obyváku (u kterých teda nevím, kdo je tam nosí... Jídlo se jí jen v kuchyni a já trávím většinu času v pracovně. K televizi se dostanu večer tak na hodinku).
- dát si kafe a udělat pohodlíčko, jak říká Agátka
Najednou ten den byl takový delší.

 
Plán na letošní podzim byl jasný:
- nasbírat kaštany (zvířátka moc nestíháme, ale nasbírat tašku aštanů - tomu se nedá odolat. Prostě když vidíš, tak ho musíš vzít. Přece je tam nenecháme někomu cizímu :)
- vytlačit mošt
- pouštět draka


První dva body jsou splěny. Ten poslední jsme si chtěli odškrtnout včera. No, počasí "nepřálo". Všechno nachystané, zbrusu nový drak doma a... na stromech se nehnul ani lísteček. Tak třeba příští víkend, jindy to nestíháme.

 


Celkem: plus mínus 90 litrů!

pondělí 9. října 2017

Nákupy!

Podzim.
No.
Co k tomu říct?
Je tu!

Nejde o to, že to poznáte, jen co se podíváte z okna... (Bohužel, letos se barevný podzim moc nekonal. Celé září bylo chladné a dost pršelo, takže ta nejhezčí část je pryč!).
Mrkněte i do kalendáře: 9. říjen!
A co je úplně nejvíc: Včera se běžela VELKÁ PARDUBICKÁ! A to už je fakt znamení. Teď už budou jen Dušičky, Advent a Vánoce :)

To, že se změnilo roční období, je vidět i na objednávkách. Ta tam je doba letních veselých látkových tašek. Je tu čas zemitých celokoženkových kousků :)
A proto se na e-shopu s Originálními českými kabelkami "koná" velký výprodej


Máte jedinečnou příležitost nakoupit kousky i se 40% slevou a navíc - poštovné platím já.
***
Letos se na výslunní vrátily tyto tašky:


Kterou byste zvolily/i vy?
- první a třetí mají stejný přední díl
- první má jako základ tmavě hnědou (dark) + dlouhý popruh
- třetí má jako základ středně hnědou (middle dark) + krátká, napevno přišitá, ucha (popruh je možné připnout k polokroužkům na bočním díle)
- druhá má posunutou barevnost a odepínací krátká ucha + popruh

Barvy:
- light + middle dark + dark (= světlá + střední + tmavá)
- middle dark + dark + dark chocolate (střední + tmavá + tmavá "hořká" čokoláda)

Tak co? Už jste se rozhodly/i?
A nebo ji lze trošku "oživit"...třeba hořčicově žlutou.

Autumn

pondělí 2. října 2017

Komplet(ně)

Co to je teplákovina?
Teplákovina (= výplněk) je pletenina vyztužená výplňkovou nití. Mívá vyšší gramáž, je silnější (tzn. tlustší).
Nepočesaná teplákovina - rubová strana se smyčka.
Počesaná teplákovina - rubová strana s jemným chloupkem (smyčky jsou "rozčesány" do hladka).
Výplněk nebývá tolik pružný, ale s elastanem je super!
Použití na tepláky, mikiny, sportovní oděvy...

Na začátku mého šití z maskáčové teplákoviny bylo přání jedné zákaznice, která si přála obléknout celou tříčlennou rodinu (čepice a tepláčky ve vel. 92, tričko ve vel. S/M a tepláky ve vel. S/M). Šití oblečení jsem potvrdila, aniž bych si předem spočítala spotřebu, takže jsem byla "nucena" improvizovat a doplňovat potištěnou teplákovinu jednobarevnou. Ale myslím, že jsem udělala dobře.
Nejjednodušší "nadstavování" nedostatku materiálu je pomocí členění nebo drobnými detaily.

Už při poloze namateriál, to přestala být sranda. Obrovské množství dílů... Jen teplákové kalhoty se skládaly  z dvanácti částí (+ manžety, kapsy a pásek). Než jsem vůbec střihla do látky, bylo třeba jednotlivé díly pořádně označit - přední ani zadní díly nebyly symetrické.

Rozložení střihu zabralo dost času a neustále jsem jej musela přeskládávat.
Vpravo nahoře je ještě místo na přední díl trička a chybí střih pro dětskou čepici.



Až jsem byla konečně spokojená, pustila jsem se do stříhání. Zbyl jen jeden větší "cancour", který jsem použila na čepici, na kterou jsem při rozkládání střihu zapomněla.


 Další hromádka, i když o dost menší, vznikla z doplňkové látky...

Při špendlení je důležité používat opravdu ostré špendlíky. I drobná nrovnost či ulomená špička může znamenat zatržení očka v materiálu.


Pak jsem se vrátila do dětských let a zaskládala si "puzzle" z látkových dílků... Jednotlivé části kalhot jsem pak dávala na samostatné hromádky a postupně sešívala.


Když byly všechny nohavice kompletní a nemusela jsem se bát zatoulánbí některé části, sešila jsem přední a zadní sed a maskáčové "cosi" se zase o něco víc přiblížilo kalhotám. Nastal čas na kapsy.
Na dětskou variantu jsem zvolila kulaté, na dospělou variantu pak klasické - klínové kapsy.

 

A tydy je vidět první detail... Krom bavlněné stužky s autíčkem na dětských tepláčcích je tu také společná barva nápletu na kapsách. Ta se pak bude opakovat i na manžetách a v pase.

Dalším krokem bylo začištění pasu. Zvolila jsem náplet o šířce 5 cm (tzn. 10 cm + 1 cm na švy) a požadovanou délku. Protože do nápletu dávám i gumu a často i šňůrku, ozdobila jsem přední část koženkovým obdélníčkem pro zpevnění dírek.


Horní pasový límec už je nachystaný na všívání - i s gumou. Pásek si rozdělím na čtvrtiny a značky přiložím na přední/zadní sedový šev a na boční švy.


Při všívání už "jen" rovnoměrně natahuju gumu a je hotovo!


Manžety sešiju, přehnu a všiju do nohavic.


Lze sešít na overlocku. Já tentokrát použila klasický stroj z důvodu zmenšení tloušťky materiálu ve švu.


Pak přišlo na řadu tričko. Střihově na něm nic nebylo. Mírně vypasované, klasické rukávy, řasení ve výstřihu. Rukávy jednobarevné, v dolní části "těla" náplet, který tričko prodlužuje. Tentokrát jsem nepoužila tmavě šedý náplet, ale mentolový.
Pokud tričko není nijak členěné (jako v tomto případě), stačí sešít náramenice, všít rukávy, začistit dolní kraj rukávů (coverlockem nebo dvojjehlou) a sešít spodní šev rukávu v návaznosti na boční šev trika.
Výstřih je zašištěný nápletem, ale...


Dalo by se i tak, jen já mám ráda dotažené ty detaily :) a tak jsem začistila i výstřih lemovkou...


Délku trička jsem pak zakončila "páskem" stejně jako na kalhotách, jen bez gumy.


A bylo hotovo:


Když už jsem měla toto všechno hotové a ctěla jsem dělat pořádek, vzpomněla jsem si na čepici! Nejdřív jsem se vyděsila, že mi nezůstal žádný materiál, ale nakonec jsem dostatečně velký kousek našla...


A stačí jen předat...


Cena kompletu: 1.500,- Kč
- čepice: 200,- Kč
- dětské tepláčky: 350,- Kč
- tričko: 400,- Kč
- tepláky: 550,- Kč

pondělí 25. září 2017

Relax

Na podzimu mám ráda víkendy. To se dá alespoň něco stihnout. Přes týden je od tmy do tmy člověk v práci/ve škole, jen o sobotě a neděli mám pocit, že je mezitím i světlo. A to říkám i přes to, že mou hlavní náplní je stále rodičovská dovolená...

Nejlepší víkendy jsou ty, které proprší. Ono totiž když neprší, tak to děti láká ven a je jim jedno jestli je mlha nebo 5°C nad nulou. Když prší, je program jasný.

Jak říkala Agátka v sobotu: "Dneska nikam nepůjdem, uděláme si pohodičku. Uvaříme kafe, pustíme si pohádku a bude nám fajn." A taky že jo... Jenže než tahle pohodička nastane, tak...
- někdo musí nachystat snídani
- někdo musí uklidit po snídani
- někdo musí vařit
- někdo musí zapnout pračku s oblečkama, které se teď tak nějak víc špiní
- někdo musí uklidit nepořádek v obyváku, ať si máme vůbec kam sednout
Takže než pohodička nastane, je to maraton a u Fimfára mi pak padá hlava. Ale jo, je to paráda. Nakonec tak moc, že se mi nechce ani nic péct a jen sedím a v hlavě mám prázdno.

***

Jsou dny, kdy potřebuju být sama. Stačí mi jen chvilka... Většinou je to tehdy, když sedím a dumám nad nějakou prací, jak bych "to" nejlépe udělala a nápad nepřichází. To je mi pak jedno, jaké je venku počasí... Vyrazím na nákup i v dešti a zimě a při návratu domů už to mám. A bylo to tak jednoduché...

Do rukou se mi dostala taška na kočár, kterou jsem šila před rokem. Je dost velká a těžká sama o sobě (vyplněná molitanem), takže se při denním nošení začal vytrhávat popruh z boků tašky. Paní je měla na obou stranách pojištěné zavíracím špendlíkem...
Pár dní mi trvalo, než jsem se do opravy pustila (nemám to ráda), ale díky tomu, že jsem měla "zrekonstruovat" svou tašku, tak to nebyl takový problém. 
Pár dní jsem dumala nad tím, jak předejít dalšímu vytrhávání materiálu úchytek, které se připnou k madlům kočáru... Stačilo mi se projít v dešti do obchodu :)
Chtěla jsem využít polokroužky, které sloužily k připnutí karabin od dlouhého popruhu... A konečně jsou na světě úchyty na tašky, díky kterým ji upevníte na kočár.
Nejsem první, která by je "vymyslela", ale myslím, že první, které se hodí ke všem mým taškám. A nemusí to být zrovna taška na kočár. Stačí mít jen typ s polokroužky na bočním díle...


***

Mám ráda, když někdo, kdo si objedná tašku, dotáhne svůj nákup do úplného konce tím, že...
- mi oznámí, že je to dárek pro maminku k narozeninám, ale...
Dcera žije v Austrálii, maminka na Slovensku, já šiju v Česku... Je třeba nepřikládat fakturu, jen odeslat na adresu... A tak se ptám, jestli "ten dárek" nemám třeba zabalit a prý, že by to bylo super...
A tak jsem včera relaxovala u "obyčejného" chystání balíku...

 

pondělí 18. září 2017

Nemehlo?

Než jsem se sestěhovala s mužem, měla jsem strach péct cokoliv z kynutého těsta. Okolí mě strašilo, že se to často nepovede, těsto nevykyne... - ať už kvůli nízkému tlaku ovzduší nebo kvůli špatným kvasnicím.

Dlouhá léta mě ta slova odrazovala, ale jednou jsem se odhodlala a pustila se do kynutí a pečení. A musím říct, že jsem fakt dobrá :) Našla jsem si techniku a buchty chutnají jako od babičky… 

Když jsem chtěla péct nepečený dort (recept taktéž od babičky), říkala jsem si, že na tom přece nic není… Nic nekyne, nepeče se… Stačí spousta piškotů, spousta jablek a pudink. Vzhledem k tomu, že je podzim, tak jablek máme hafo… 

Minulou sobotu jsem sedla v kuchyni ke stolu, krájela jabka, dala je vařit… Přesně jako všude píšou. Nejdřív z nich byl kompot, pak přesnídávka. Všechno šlo jako po drátkách, „vystlala“ jsem si formu piškotama, které jsem měla zalívat jablečnou hmotou s cukrem a pudinkem. Už v tomto okamžiku nade mnou „někdo“ zvedal výstražný prst, že tady ta pohoda končí…

Ani jeden piškot nezůstal ležet na dně. Všechny vyplavaly na povrch. Nepomáhalo ani ruční zatlačování zpátky na místo. 

No nic. Tak jak to zatuhne, obrátím dort vzhůru nohama, říkala jsem si. Všude je psáno, že stačí dát vychladit na pár hodin do ledničky. Nám tam zabíral místo přes čtyřiadvacet hodin a pořád se třepal jak sulc.

Dala jsem mu ještě pár hodin k dobru, když jsem se ho snažila zkrášlit vrstvou směsi z tvarohu, zakysané smetany, smetany ke šlehání a cukru…

Pak jsem se odhodlala… Uklidila jsem si na lince, udělala prostor, otevřela jištění dortové formy a… nevěděla jsem co dělat dřív – jestli se snažit formu rychle zase zamknout a nebo chytat přesnídávku do misek.

Po opětovném zajištění formy jsem vyhrabala tu největší mísu, co doma máme a suše jsem tam celý dort vylila.

Chuťově byl výborný (aspoň něco jsem vyladila)… Prostě - v tento okamžik byl obsah lepší než forma. A tak jsem rozdala lžičky a bagrovali jsme všichni společně :)

A stejně mi to nedá a zkusím ho znovu. Však já na to přijdu, kde je zakopaný pes ;)

pondělí 11. září 2017

Poprvé

Všechno je jednou poprvé...

První zub.
První krok.
První láska.

...a spousta dalších.

Třeba - první opravdický koncert! Ty pocity jsou nepopsatelné. Pamatuju si dva velké koncerty kdysi před lety v Brně - Richard Müller a o měsíc později Chinaski. Bylo to úžasné, člověk nemůže zůstat v klidu, prostě se zapojí do davu a je jeho součástí...

Jak čas plynul, sem tam jsme někam zašli nebo zajeli, ale tak nějak blíž mi byly ty menší koncerty. I na ty se vyplatilo jít!
Jarek Nohavica, No Name nebo Kryštof - ať už to bylo v kulturáku pro cca 300 lidí nebo ve zlínském divadle, byla ta atmosféra neopakovatelná!

Stejné "poprvé" teď zažila i naše osmiletá Klárka. K narozeninám dostala lístky na Ewu Farnou. A tak jsme v pátek vyrazily.


Když jsme došly na místo, viděla jsem na ní nejdříve stopy zklamání... No, nedivila jsem se jí. Před pódiem se mačkali první fanoušci. Měla strach, že nic neuvidí. Ale pak... Byla šťastná a spokojená a hlavně - v první řadě!


Radost nám kazila jen nějaká asi patnáctiletá slečna, která vedle nás zabírala snad dva metry čtvereční, rozhazovala rukama (ještě že při "stěračích" neměla zapalovač), zpívala (falešně) a neustále nás sledovala... Téměř nepřetržitě si natáčela videa a hned je dávala na facebook a instagram.
Můžete mi říct, jestli je mezi vámi někdo, kdo taková roztřesená, nic neříkající videa "lajkujete"? Nebo - podíváte se někdy znovu na takové video?
Nepochopím... Asi jsem stará, ale takové okamžiky mi stačí mít v hlavě. Nepotřebuju si zapráskat mobil zbytečnostma. Nebo...?