Přeskočit na hlavní obsah

Jak si splnit sny?

V každém období svého (zatím poměrně krátkého) života jsem měla sen. Tajné přání...

Když mi bylo deset, strašně moc jsem si přála pejska. Dokonce tak moc, že jsme mu se sestrou vytvořily v pokojíčku pelíšek, že třeba "zlomíme" rodiče a přemlouvání bude snazší. Nezabralo to. Po několika týdnech zakopávání o pelech u dveří jsme to vzdaly a uklidily ho.

Když mi bylo třináct, chtěla jsem, aby si mě začal všímat "ten kluk z tábora". Byl z vedlejšího města. Byla jsem nejšťastnější, když mi poslal dopis. Pak druhý, třetí... Asi tři roky jsme si psali.

Když mi bylo patnáct, bylo mým snem dostat se na oděvní průmyslovku. Po Vánocích jsem jela na talentovky a... vzali mě. V září jsem si zabalila a na čtyři roky se odstěhovala na intr. Na Vsetín jsem se vracela jen na víkendy a prázdniny.

Když mi bylo devatenáct, měla jsem po maturitě a nevěděla jsem, co dál. Zkusila jsem talentovky na VOŠ textilní v Brně a... ono to vyšlo. Tři roky jsem bydlela v Brně a Brno si zamilovala. V tom stejném období jsem měla sen, že tam po škole zůstanu, najdu si práci, muže... Po škole bylo všechno jinak a já se ještě ráda vracela na Valašsko.

S nástupem do práce začal skutečný život... a mým snem se stala velká rodina. A to jsem si postupně plnila...
2009 - srpen - Klárka.
2012 - květen - Agátka.
2015 - duben - Davídek.

Ne vždy je to jednoduché. Někdy je doma až moc plno. Ticho tady není ani když děti spí. Ale je to úžasný pocit být mámou!
Vlastně díky dětem jsem si začala plnit další sen - sen o vlastní firmě, látkách, originálních kabelkách a oblečení. Kabelky fungují od jara 2010, na podzim 2015 se k nim postupně začaly přidávat drobnosti pro děti. Zatím je to "jen" relax, "únik" od reality, ale věřím, že jednou to bude má "hlavní" práce, kdy si sama určím svou pracovní dobu.

Ve svých dvaatřiceti mám před sebou už jen dva sny... (nepočítám ty "nehmatatelné" - lásku, štěstí, zdraví). Sním o domě s velkou zahradou. Daleko od lidí, ale přitom blízko do města, do lesa i k potoku :)

A ten druhý... Venkovní svatba v "converskách", kde všechno voní po hortenzii, pivoňkách a levanduli :)

 zdroj: pinterest.com

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Jsem zpět!

Jeden by neřekl , jak ten čas letí... Vše si uvědomíme až zpětně. Stejně jako já... Za těch téměř pět let, co jsem nenapsala ani písmenko, jsem: - stihla nastoupit do práce (administrativa) - nejmladší syn nastoupil do školky (letos šel již do 3. třídy) - prostřední dcera do 1. třídy (teď je z ní šesťačka) - nejstarší dcera do 3. třídy (ode dneška osmačka) - se stihla vdát (a vůbec ta svatba nevypadala tak, jak jsem si plánovala ) - se stihla rozvést (a vůbec to nebylo jednoduché) - patřila k těm, kteří šili roušky (a byla jsem za rebela a nechtěla je nosit) - zažila tak trochu šikanu na pracovišti - si našla novou (tvůrčí) práci - se začala vracet k šití Tak se pohodlně posaďte, dejte si kávu, protože... Cesta zpátky do minulosti (pomocí prokliků) právě začíná... Šití se věnuju 25 let . Roky ve škole (oděvní průmyslovka a VOŠ textilní), pár let praxe v oděvních firmách a nakonec spousta let šití z domu a na zakázku. Před 14 lety jsem na Fleru začínala pod nickem tmarcela . Svého čas

Po okolí

Jak jsem nakousla minule, začátek léta nebyl úplně dle mých představ. Se zády jsem marodila více jak dva měsíce! Prvních pár týdnů jsem se nezmohla na nic jiného než na polohu vleže a spánek. Když byly děti ve škole, já spala. Zadýchala jsem se už při přechodu po bytě. Po třech týdnech se mi začalo dělat líp, ale pořádně jsem neuseděla. Měla jsem výčitky, že nic nedělám, že mi doma práce stojí... Ale když jsem se do něčeho pustila, zdravotní stav mi to nedovolil. Na začátku července mi bylo nejlíp při chůzi. Zkusila jsem tedy naplánovat alespoň nějaké pěší výlety... Rozhledna Maruška Dvoupatrová dřevěná rozhledna ve valašském stylu byla veřejnosti zpřístupněna v roce 2014. Slouží také jako stanoviště Českého hydrometeorologického ústavu. Z vyhlídkové plošiny ve výšce 12 metrů se před vámi rozprostře panorama Hostýnských a Vizovických vrchů, Javorníků nebo Moravskoslezských Karpat. Jurkovičova rozhledna Jméno rozhledna získala podle slovenského architekta Dušana Sámo Jurkoviče, který v

Náročné prázdniny

Letošní prázdniny mi začaly už na začátku června. Nějak jsem se snažila vyjít všem vstříc, dělat první poslední, nedokázala jsem říct ne, k tomu všemu nahromaděný stres za posledních několik měsíců a pak... Jednu neděli mi nebylo dobře. Jako bych byla po túře a večírku zároveň. Proležela jsem odpoledne s tím, že uvidím, jak mi bude další den a začnu to řešit. V pondělí se mi špatně i vstávalo, sotva jsem se oblékla... akorát jsem dětem přidělávala starosti. Ale byly zlaté a se vším mi pomohly. Jen jsem jim řekla, že pokud to nerozchodím, zůstanu doma. Při chůzi to vypadalo, že je vše v pořádku. I v práci se to dalo, jen jsem pak odpoledne byla děsně unavená. A v noci mi byla zima. V úterý už bylo všechno špatně. Z postele jsem nedokázala vstát. Když se mi to konečně povedlo, vypověděly mi službu nohy. "Je fakt zle," říkala jsem si a volala o pomoc mamce (zdravotní sestře). Chvíli to vypadalo na sanitku, ale nakonec s vypětím všech sil jsme se "nějak" přesunuly do ne